Samain v Nižboru

Samhain v Nižboru

Po celé České republice se jistě koná spousta oslav ve znamení keltského konce roku – Samhainu. V čem je tedy svátek zrovna v Nižboru tak výjimečný? Nemůže se sice chlubit ohromující návštěvností, nepřeberným množstvím stánků nebo třeba předlouhým programem, ale přesto je důvodů, proč jet zrovna do středních Čech, nemálo.

Atmosféra

Sečtělí vědí, že Nižbor je co by kamenem dohodil od Stradonic, vesničky proslavené nejznámějším keltským oppidem u nás. Stačí zdolat úbočí nižborského kopce a jste na místě, kde kdysi dávno stávalo opevněné hradiště našich předků.

Samotné podzimní oslavy se pak konají na nádvoří zámku, v jehož prostorách se nachází informační centrum keltské kultury – můžete si tady (v den konání svátku zdarma) prohlédnout archeologické nálezy z okolí a dozvědět se něco o Keltech na našem území.

Jak už jsem zmínila výše, lidí se sice sjede do Nižbora dost, ale není to tak, že by tam pro davy nebylo k hnutí. Vždycky si najdete dobré místo na lavičce před prostorem účinkujících, ve frontách nečekáte dlouho a prodávající u stánku si na vás vždy najdou čas.

Pokud se v programu vyskytne bílé místo (což se nestává), je možné projít podél zámecké zdi až na samotný okraj kopce a pokochat se výhledem na údolí Berounky.

Hudba, tanec, oheň

Program každému keltofilovi bezpečně sedne. Každoročně na mírně vyvýšeném pódiu vystupuje skupina irských tanečníků Gall-tír v několika krátkých představeních a zájemce dokonce naučí pár základních kroků.

Co se týče hudby, tradičním hostem je oblíbená kapela Dick O’Brass, jejíž texty už všichni místní znají. Vždy se vrací s dobrou náladou a nejeden návštěvník neodolá tanci. V zámeckém sále pak dvakrát za večer hraje uskupení Dé Domhnaigh. Musím říct, že jejich hudba je velmi kvalitní, za což jistě může i rozličnost nástrojů a živost vystoupení. Těsně po zahájení vystoupila Isara, ale tu jsem bohužel letos nestihla.

Když se setmělo, nádvoří zámku se ponořilo do tmy, kterou prozářil oheň. Diváci se seskupili kolem prostranství, na kterém se odehrálo představení beroucí dech – konalo se točení ohnivými provazy, kreace s hořícími koulemi, vodopády jisker a plivání plamenů. Spolu s hudbou to bylo vskutku uchvacující a nebylo pochyb o tom, že vystupující mají oheň v krvi.

 Vousův kmen

Účinkující nižborských svátků se většinou nemění. Důvod pro to je celkem zřejmý – jejich vystoupení jsou výborná a lidé je chtějí vidět znovu. Stejně je tomu tak i s bojovou skupinou Vousův kmen. Už jen to jméno vzbudí u těch, co vědí, úsměv. Několik bojovníků oděných do dobového oblečení a s autentickými zbraněmi a štíty sehraje scénku, ve které není ani jediný souboj předem připravený. Meče o sebe a o štíty třískají bez přetvářky a mnohdy jsou to vskutku tvrdé boje. O to zábavnější je sledovat, kdo nakonec zvítězí a stane se králem probíhajících oslav. Letos to proti očekávání nebyl Vous, ale mladý bojovník pod jeho velením. Být svědkem soubojů odehrávajících se pouze ve světle dvou reflektorů položených na zem bylo úchvatné.

Jistě jsem zde nevyjmenovala všechny důvody, proč se do Nižbora vypravit – kromě výše zmíněných jsou to i stánky s různým zbožím (drahé kameny, pletené košíky, ruční výrobky, kovové přívěšky…) či jídlem a pitím, dobové stany se zbraněmi, kožešinami a zbrojí, ale i pouhá radost z přítomnosti a sounáležitost s lidmi, kteří místo dovezeného Halloweenu raději oslaví svátek nám bližší.

Letos se Samhain konal v sobotu 26. října – jako vždy s mírným předstihem před opravdovým Samhainem. Kromě Samhainu se v Nižboru slaví i Beltain a Lughnasad. Program se bohužel příliš nemění, ale i tak je k vidění vždy i něco nového a je radost zavítat a znovu se podívat na to, co minule tak potěšilo.

Eylonwai (Počet článků 4)

Jak z mých článků jistě vyplývá, baví mě poznávat pohanskou - zvláště keltskou - historii našeho území a navštěvovat místa s ní spojená. Nejraději ze všeho čtu a v poslední době jsou to právě i knihy o Keltech a podobné. Kromě čtení se věnuji i psaní a lukostřelbě. Studuji v Praze.