Germánská víra: Pokleknutí při obřadu

Jamey B. Martin

Dnes přinášíme překlad inspirativního textu Jamey B. Martina o pokoře v pohanství.

V Ásatrú komunitě se běžně vyskytuje představa (i když v žádném případě není univerzální), že pokleknutí, dokonce i pokleknutí před našimi vlastními božstvy, je znakem slabosti, zbabělosti, podlézavosti, nemužnosti a v podstatě tedy čin, který z člověka udělá nithing (opovrženíhodného člověka; kdysi největší urážka). To je samozřejmě podivné. Hlavně, když se před takovým odsouzením anebo po něm hovoří o tom, jak my, pohani, „uctíváme naše vznešené předky“.

Samozřejmě chápu, jak se člověku přihodí, že něčemu takovému uvěří. A to nemluvím o „přeběhlících z křesťanství“, kteří vesměs vytvářejí obrysy toho, co můžeme nazvat „pop-pohanstvím“. Ne. Mluvím o nováčkovi s očima dokořán, úplně bez předsudků, který žízní po poznání cest svých předků a možná trošku po „sdílení víry“. Takový jsem byl kdysi já. Takže jestli tohle tvrdí lidé, kteří se zdají být moudřejší než my, potom my jsme ochotni tomu věřit. To je přirozené.

A hele, na mou obranu, když ti není ještě ani dvacet a jsi muž, představa, že stojíš pyšně před svými bohy a odmítáš pokleknout před kýmkoli a čímkoli, působí fakt drsňácky. To je typické pro tenhle věk, fakt. A dobře to zapadá do všeho, co ses naučil z románů o Conanovi od Roberta E. Howarda.

Číst více

Pagan, heathen nebo prostě pohanský metal

V prvé řadě je na místě ujasnit si jednu věc – pagan metal není ve své podstatě podžánr, ani žánr, ale spíše idea. Může být folk metalová kapela hrající pagan metal, stejně tak jako power nebo black metalová kapela.

Stejně jako křesťani hrají svůj křesťanský metal označený termínem „white metal“ (bílý metal), jenž může být melodic/death (gothenburg), power nebo black. Pojem „white black metal“ zní sice divně, ale kapely hrající takovou kombinaci metalové muziky skutečně existují. Zkráceně se tomuto „žánru“ říká „unblack metal“. Koho zajímá více, doporučuji Wikipedii – tento článek bude dále směřován pouze k pohanskému metalu. Číst více

Za českými menhiry I.: Klobuky, Hřivčice a Slavětín

Wikipedie praví, že slovo menhir pochází z bretonského „men“ – kámen a „hir“ – dlouhý. Z tohoto etymologického rozboru dostaneme celkem jasnou představu o tom, co to menhir vlastně je. Víme, že se jedná o mohutné (ve většině případů) kamenné bloky svisle zasazené do země – neznámo kdy a neznámo kým. Archeologickými metodami není možné určit jejich stáří, a tudíž ani nevíme, k jaké kultuře je přiřadit, a jejich význam dosud nebyl rozluštěn. Teorií je několik – kameny mohly označovat místa s anomáliemi magnetického pole, mohly sloužit jako meze, milníky nebo třeba připomínat tragickou událost či stát na místě hrobu. Některé z těchto teorií však narušuje fakt, že kameny nejsou opracované ani označené, což naopak podporuje názor, že je nevztyčili lidé.

A proč se o menhiry vůbec zajímat z pohanského hlediska? Nevíme sice, za které konkrétní kultury byly vztyčeny, avšak je více než pravděpodobné, že jejich poloha souvisí s keltským astronomickým kalendářem. Na českém území se vzorce kamenů s kalendářem shodují, ačkoli některé chybí – je možné, že v minulosti jich u nás stálo mnohem víc. O tomto tématu se dále rozepisuje Daniel Dočekal na stránkách pooh.cz, z jehož článků v tom následujícím také čerpám. Na druhou stranu, Vladimír Procházka v dokumentu (jinak neoznačeném a bez zdrojů) na stránkách obce Klobuky tvrdí, že spojování menhirů s Kelty je pouhá romantická představa amatérských badatelů a připisuje jejich vztyčování neznámé kultuře, která obývala naše území ve 3. stol. před naším letopočtem.

Číst více

Lugnasadh v Nasavrcích – svátek nebo festival?

Lughnasad (Lugnasad, Lunasad) je v cyklu keltského roku jedním ze čtyř nejdůležitějších svátků. Slaví se vprostřed léta, v předvečer 1. srpna, a jeho hlavními znaky jsou slunce, oheň a z toho plynoucí počátek žní. Už z etymologie názvu je patrné, že je zasvěcen bohu Lugovi – patronu slunce a světla. Ten podle legendy ustanovil svátek Lughnasad pro svou nevlastní matku Tailtiu, která zemřela vyčerpáním při zúrodňování irských polí.

Podle některých pramenů trvaly oslavy Lughnasadu v keltském Irsku až 28 dní a jejich součástí byl kromě obětování býka i velký trh, koňské dostihy nebo náboženské obřady. V Nasavrkách v Pardubickém kraji se bohužel tak dlouho neslavilo, letošní – již sedmý – ročník Lughnasadu trval pouhé dva dny. To, ani absence koňských dostihů či obětování dobytka, však nezabránilo tomu, aby si člověk dokázal užít letní svátek v patřičně pohanském stylu.

Číst více

Keltové na Šumavě: Slunečná a Obří hrad

Obří hrad. Nejvýše položené keltské (či snad předkeltské) oppidum na českém území.

Je všeobecně známo, že Keltové na našem území zakládali opevněná hradiště – oppida. V Čechách se jich zachovalo celkem šest. Jedno z nich – Třísov v okrese Český Krumlov – nám dokazuje, že Keltové obývali i předhůří Šumavy. Jejich osídlení zde bývá spojováno se získáváním zlata ze zlatonosných vodních toků, to však není dokázáno. Co je však téměř jisté, je, že Keltové věděli o hradišti (ne oppidu) Obří hrad.

Číst více

Sebezasvěcení v současném pohanství a západní esoterické tradici – díl 4

Představované rituály nám poskytují dobrý příklad rozdílů mezi rituální praxí v pohanství a magii obecně. Adamovo zasvěcení ve své jednoduchosti, spontánnosti, naslouchání a rozmlouvání s Matkou Zemí, přírodou a jejími duchy jasně ukazuje celkovou povahu současných pohanství, zatímco Bedřichova iniciace ve své komplexnosti a důkladné přípravě ukazuje vysoce ceremoniální povahu magické praxe. Jak ale můžeme vidět, představované rituály, ač značně odlišné, jsou zároveň velmi podobné. Náboženský prožitek Adama i Bedřicha, dopad, který na ně tyto rituály měly, a následky těchto rituálů pro ně byly mnohdy téměř totožné. Číst více

Sebezasvěcení v současném pohanství a západní esoterické tradici – díl 3

Bedřichův rituál

Příprava:

Jak bylo zmíněno výše, Bedřichův rituál nebyl zcela solitární, byl proveden ve dvojici s jeho kamarádem, kolegou magikem, se kterým v té době hodně praktikoval. Rituálu, který pro tento účel vytvořili, předcházela (a Bedřich řekl, že něco takového neudělal nikdy předtím ani potom) náročná příprava – pravidelná večerní četba z Egyptské knihy mrtvých a Crowleyho Liber al vel Legis (Kniha zákona), pravidelné meditace a týdenní půst, kdy pili pouze vodu a jedli jen trochu zeleniny a ovoce. Poslední tři dny nejedli vůbec. Rituálu samotnému přímo předcházely meditace a rozhovory o účelu rituálu a důvodech k jeho provedení. Rituál se konal v noci (načasování bylo zvoleno podle „základních astrologických korespondencí“), v chráněné oblasti Českého ráje, na konkrétním místě, které je, podle Bedřicha, velmi silné a je dobře známo místním trempům a je jimi jistým způsobem uctíváno.

Číst více

Thórovy nové šaty

Myslím, že každý z Vás zná tento příběh. Příběh o tom, kterak mocný Thór ztratí své kouzelné kladivo a jen pomoci ženských šatů a Lokiho lsti ho dostane zpět. A vsadím se, že většina z Vás alespoň jednou během čtení tohoto příběhu kroutila nevěřícně hlavou a říkala si „takhle to přeci nemohlo být“. Tento rok sem měl při oslavě slunovratu velké štěstí, protože se Loki rozhodl prozradit mi, jak to tehdy doopravdy bylo. A tento příběh je pravda, čistá pravda a nic než pravda. Jinak to ani být nemůže, protože Darken se nikdy nemýlí a Loki nikdy nelže.

Číst více

Sebezasvěcení v současném pohanství a západní esoterické tradici – díl 2

Photo Credit: alisonleighlilly via Compfight cc

Nyní se podívejme na rituály, které oba dva provedli.

Rituál č. 1 – Adam

 Příprava:

Provedení tohoto rituálu předcházelo, jak je již uvedeno výše, duchovní hledání a čtení knih; v jedné z nich Adam narazil na zmínku o odříkání přísahy na louce se svíčkou. Považoval to za „trochu povrchní, ale pěknou myšlenku“ a rozhodl se to udělat. Vzhledem k tomu, že v té době neměl kolem sebe nikoho se stejným duchovním smýšlením, a také se domníval, že „to není vhodný [provádět iniciaci ve skupině]. Když už člověk mluví s něčím tak intimním, jako jsou Bohové, Bůh, Tao, Matka Země, cokoliv, co člověk v daný víře prožívá, tak jsem si řekl, že to má bejt individuální, právě aby to individuálně zabralo na toho člověka. Protože tu přísahu neděláš tý skupině, ale sám sobě, aby ses ty sám stal nositelem tý cesty.“

Načasování rituálu bylo spontánní rozhodnutí. Jednu noc prý pocítil potřebu to udělat, jakési podvědomé volání „musíš to udělat, je to potřeba, je to další bod, aby ses mohl posunout dál; další brána.“ Tu noc tedy vyrazil na louku se svíčkou a učinil přísahu. Proto, aby „definoval tu sílu v sobě a aby se to [v něm] rozzářilo“.

Číst více

Sebezasvěcení v současném pohanství a západní esoterické tradici – díl 1

Když jsme zjistili, že na základě rozhovorů s českými pohany religionista Matouš Vencálek úspěšně přednášel na téma sebezasvěcení na religionistické konferenci, rozhodli jsme se jeho přednášku představit i vám, vážení čtenáři. Protože je poměrně dlouhá, rozdělili jsme ji na několik částí a dnes vás čeká část první. Dejme nyní už slovo Matoušovi.

Číst více