Pohanství

Samain v Nižboru

Samhain v Nižboru

Po celé České republice se jistě koná spousta oslav ve znamení keltského konce roku – Samhainu. V čem je tedy svátek zrovna v Nižboru tak výjimečný? Nemůže se sice chlubit ohromující návštěvností, nepřeberným množstvím stánků nebo třeba předlouhým programem, ale přesto je důvodů, proč jet zrovna do středních Čech, nemálo.

Číst více

Za českými menhiry I.: Klobuky, Hřivčice a Slavětín

Wikipedie praví, že slovo menhir pochází z bretonského „men“ – kámen a „hir“ – dlouhý. Z tohoto etymologického rozboru dostaneme celkem jasnou představu o tom, co to menhir vlastně je. Víme, že se jedná o mohutné (ve většině případů) kamenné bloky svisle zasazené do země – neznámo kdy a neznámo kým. Archeologickými metodami není možné určit jejich stáří, a tudíž ani nevíme, k jaké kultuře je přiřadit, a jejich význam dosud nebyl rozluštěn. Teorií je několik – kameny mohly označovat místa s anomáliemi magnetického pole, mohly sloužit jako meze, milníky nebo třeba připomínat tragickou událost či stát na místě hrobu. Některé z těchto teorií však narušuje fakt, že kameny nejsou opracované ani označené, což naopak podporuje názor, že je nevztyčili lidé.

A proč se o menhiry vůbec zajímat z pohanského hlediska? Nevíme sice, za které konkrétní kultury byly vztyčeny, avšak je více než pravděpodobné, že jejich poloha souvisí s keltským astronomickým kalendářem. Na českém území se vzorce kamenů s kalendářem shodují, ačkoli některé chybí – je možné, že v minulosti jich u nás stálo mnohem víc. O tomto tématu se dále rozepisuje Daniel Dočekal na stránkách pooh.cz, z jehož článků v tom následujícím také čerpám. Na druhou stranu, Vladimír Procházka v dokumentu (jinak neoznačeném a bez zdrojů) na stránkách obce Klobuky tvrdí, že spojování menhirů s Kelty je pouhá romantická představa amatérských badatelů a připisuje jejich vztyčování neznámé kultuře, která obývala naše území ve 3. stol. před naším letopočtem.

Číst více

Lugnasadh v Nasavrcích – svátek nebo festival?

Lughnasad (Lugnasad, Lunasad) je v cyklu keltského roku jedním ze čtyř nejdůležitějších svátků. Slaví se vprostřed léta, v předvečer 1. srpna, a jeho hlavními znaky jsou slunce, oheň a z toho plynoucí počátek žní. Už z etymologie názvu je patrné, že je zasvěcen bohu Lugovi – patronu slunce a světla. Ten podle legendy ustanovil svátek Lughnasad pro svou nevlastní matku Tailtiu, která zemřela vyčerpáním při zúrodňování irských polí.

Podle některých pramenů trvaly oslavy Lughnasadu v keltském Irsku až 28 dní a jejich součástí byl kromě obětování býka i velký trh, koňské dostihy nebo náboženské obřady. V Nasavrkách v Pardubickém kraji se bohužel tak dlouho neslavilo, letošní – již sedmý – ročník Lughnasadu trval pouhé dva dny. To, ani absence koňských dostihů či obětování dobytka, však nezabránilo tomu, aby si člověk dokázal užít letní svátek v patřičně pohanském stylu.

Číst více

Keltové na Šumavě: Slunečná a Obří hrad

Obří hrad. Nejvýše položené keltské (či snad předkeltské) oppidum na českém území.

Je všeobecně známo, že Keltové na našem území zakládali opevněná hradiště – oppida. V Čechách se jich zachovalo celkem šest. Jedno z nich – Třísov v okrese Český Krumlov – nám dokazuje, že Keltové obývali i předhůří Šumavy. Jejich osídlení zde bývá spojováno se získáváním zlata ze zlatonosných vodních toků, to však není dokázáno. Co je však téměř jisté, je, že Keltové věděli o hradišti (ne oppidu) Obří hrad.

Číst více